Přehled tvarů#
| Kdo (před slovesem) | Koho, komu (po slovese) | Čí + jméno | Čí (bez jména) |
|---|---|---|---|
| I (já) | me (mě, mně) | my (můj) | mine (můj) |
| you (ty, vy) | you (tebe, vás) | your (tvůj, váš) | yours (tvůj, váš) |
| he (on) | him (jeho, mu) | his (jeho) | his (jeho) |
| she (ona) | her (ji, jí) | her (její) | hers (její) |
| it (ono, to) | it (to, ho) | its (jeho) | × |
| we (my) | us (nás, nám) | our (náš) | ours (náš) |
| they (oni) | them (je, jim) | their (jejich) | theirs (jejich) |
Všechny čtyři sloupce na jedné osobě vypadají takhle:
- I called him.Volal jsem mu.
- He called me.Volal mi.
- This is my car.Tohle je moje auto.
- This car is mine.Tohle auto je moje.
O co jde: pozice místo pádu#
V češtině pozná roli slova pád: já vidím, ale vidí mě. V angličtině se koncovka slova neliší, mění se celé zájmeno, a to podle toho, jestli stojí před slovesem, nebo po něm.
- I called her.Volal jsem jí.
- She called me.Volala mi.
Sloveso call je v obou větách stejné. Mění se jen tvar zájmena podle toho, na které straně slovesa stojí.
Podmětová zájmena#
Podmětový tvar patří vždy před sloveso, protože je to ten, kdo děj dělá.
Tykání a vykání je jedno slovo
Angličtina nerozlišuje ty a vy: na obojí je jen you. Slovesný tvar se s tím nijak nemění, jen musí sedět k you jako k jakémukoliv jinému podmětu.
Předmětová zájmena#
Předmětový tvar patří po slovesu, nebo po předložce, protože je to ten, na koho děj směřuje.
- My sister helped me with the move.Sestra mi pomohla se stěhováním.
- I sat next to him on the train.Ve vlaku jsem seděl vedle něj.
- Can you give this to her?Můžeš jí to dát?
I vs. me v porovnání
Po slovech than a as se v mluvené angličtině obvykle objeví me, him, her, i když by tam podle pravidla patřilo I, he, she: She's taller than me. Formální text dá přednost than I am, ale v běžné řeči zní than me přirozeněji.
Přivlastňovací zájmena u podstatného jména#
My, your, his, her, its, our, their stojí vždy přímo před podstatným jménem a říkají, čí to je. Samy o sobě větu netvoří.
- This is my car.Tohle je moje auto.
- Petra forgot her umbrella.Petra zapomněla deštník.
- We visited their office in Brno.Navštívili jsme jejich kancelář v Brně.
- The company changed its name.Firma změnila jméno.
Žádný člen navíc
Před my, his ani ostatními se nedává a ani the. Přivlastňovací zájmeno tuhle roli už zastává samo.
- Chybně: This is the my car.
- Správně: This is my car. Tohle je moje auto.
Přivlastňovací zájmena samostatně#
Mine, yours, his, hers, ours, theirs stojí samy, bez podstatného jména za sebou: nahrazují celé moje auto, jejich kancelář.
- This car is mine.Tohle auto je moje.
- That desk is hers, not mine.Ten stůl je její, ne můj.
Nejčastější chyba v celém tématu
My nikdy nestojí samo, bez podstatného jména za sebou. Na konci věty, po be, patří mine.
- Chybně: This car is my.
- Správně: This car is mine. Tohle auto je moje.
His dělá dvojí práci#
U ostatních osob má angličtina pro oba sloupce jiné slovo: my/mine, her/hers. U on je to jedno a to samé slovo v obou rolích.
- That's his bike.To je jeho kolo.
- That bike is his.To kolo je jeho.
Žádný samostatný tvar navíc pro tuhle osobu neexistuje.
It pro věci#
Pro věc nebo zvíře je osobní zájmeno it. Řídí se stejným pravidlem jako ostatní: před slovesem i po něm má stejný tvar.
- Where's my phone? It's on the table.Kde je můj telefon? Je na stole.
- I found your umbrella. Take it.Našel jsem tvůj deštník. Vezmi si ho.
It se používá i jako prázdný podmět u počasí, času a hodnocení, kde čeština žádný podmět nemá: It's raining again. Tomu se věnuje článek o podmětu v anglické větě.
Its vs. it's
Its bez apostrofu je přivlastňovací zájmeno: jeho u věci nebo zvířete. It's s apostrofem je vždy zkratka za it is nebo it has. Jsou to dvě různá slova, která náhodou znějí stejně.
- Správně: The dog wagged its tail. Pes vrtěl ocasem.
- Správně: It's cold outside. Venku je zima.
Časté chyby#
| Chybně | Správně | Proč |
|---|---|---|
| Him works in the shop. | He works in the shop. | před sloveso patří podmětový tvar |
| Give it to I. | Give it to me. | po předložce patří předmětový tvar |
| This is the her bag. | This is her bag. | před přivlastňovacím zájmenem se nedává člen |
| This bag is her. | This bag is hers. | samostatně stojí hers, ne her |
| This car is my. | This car is mine. | my nikdy nestojí samo, bez jména za sebou |
| The dog wagged it's tail. | The dog wagged its tail. | přivlastňovací its se píše bez apostrofu |