Členy a, an, the

Proč si čeština vystačí bez nich#

Česky řekneš Půjčil mi klíče a je jedno, jestli jde o nějaké klíče, nebo o ty, o kterých byla řeč před chvílí. Pozná se to z kontextu, nebo to naznačíš slovem ty a nějaké. Angličtina to na kontextu nechat nemůže a řekne to rovnou u podstatného jména.

Členy jsou tři: neurčitý a/an (posluchač zatím neví, o kterou věc jde), určitý the (víte to oba) a nulový, kdy člen není žádný.

• I need a book.Potřebuju nějakou knihu. (je jedno kterou)
• I need the book.Potřebuju tu knihu. (oba víme kterou)

Nová informace: a/an#

Neurčitý člen dáváš k podstatnému jménu ve chvíli, kdy o té věci mluvíš poprvé a posluchač o ní zatím nic neví. Říkáš mu jen, že taková věc existuje.

A, nebo an: rozhoduje zvuk#

Mezi a a an rozhoduje výslovnost první hlásky, ne písmeno, kterým se slovo píše.

Podruhé už to the#

Jakmile jednou uvedeš věc pomocí a/an, při každé další zmínce už přepínáš na the. Posluchač už ví, o kterou konkrétní věc jde, takže mu ji nemusíš znovu představovat.

• I found a wallet on the tram. The wallet had no money in it, just some cards.Našel jsem v tramvaji peněženku. V té peněžence nebyly peníze, jen nějaké kartičky.
• Tereza bought a laptop last week. The laptop broke after three days.Tereza si minulý týden koupila notebook. Ten notebook se po třech dnech rozbil.

Nemusí jít o to stejné slovo. Klidně popíšeš tu samou věc jiným podstatným jménem a člen the pořád platí, protože posluchač ví, na co navazuješ.

• Martin brought a friend to the party. The guy didn’t say a word all evening.Martin přivedl na oslavu kamaráda. Ten chlap celý večer nepromluvil.

Věc, která je jen jedna#

Určitý člen patří i tam, kde novou informaci vůbec nepodáváš, protože o dané věci existuje jen jeden kus: buď na celém světě, nebo aspoň v prostředí, o kterém zrovna mluvíš.

Povolání a co kdo je zač#

Když říkáš, čím kdo je nebo co je zač, patří tam neurčitý člen, i kdyby o té osobě řeč byla už poněkolikáté. Zařazuješ ji totiž do kategorie (učitel, pes, skvělý film), a takových kategorií je vždycky víc než jedna.

Množství a čas#

V těchhle výrazech má angličtina a/an tam, kde čeština nemá nic. U četnosti a rychlosti odpovídá českému za. Ve zbytku je a jen součást fráze a nepřekládá se, takže se vyplatí naučit je celé.

Bez a/an: množné číslo a nepočitatelná jména#

Jeden kus taky znamená, že a/an nedáš před množné číslo ani před nepočitatelné jméno, které se na kusy nepočítá.

• ✗Chybně: I need a informations about the train.
• ✗Chybně: She gave me a advice I’ll never forget.

Místo a/an použiješ some, nebo člen úplně vynecháš:

• I need some information about the train.Potřebuju nějaké informace o vlaku.
• She gave me some advice I’ll never forget.Dala mi radu, na kterou nikdy nezapomenu.

Obecné vyprávění: nulový člen#

Když mluvíš o věcech obecně, jako o celé kategorii, člen zmizí úplně. Platí to pro množné číslo i pro nepočitatelná jména.

• Dogs need a lot of exercise.Psi potřebují hodně pohybu. (psi obecně, ne ti naši konkrétní)
• Coffee keeps me awake at night.Po kávě v noci nespím. (káva obecně, ne konkrétní hrnek)

Jakmile ale ty samé věci zúžíš na konkrétní kus, vracíš se k the:

• The dogs next door bark all night.Ti psi vedle štěkají celou noc. (konkrétní psi od sousedů)

Vlastní jména: kdy the a kdy nic#

U vlastních jmen se podle smyslu rozhodnout nedá, tady se musíš naučit skupiny. Většina zemí, měst a jazyků žádný člen nemá. Řeky, pohoří, moře a státy, jejichž název obsahuje víc slov nebo je v množném čísle, ho naopak vždycky mají.

Jedna země přitom může mít obě varianty. Czechia je jedno slovo, takže je bez členu, ale the Czech Republic jsou slova dvě, a tak člen dostane.

Ustálené vazby bez členu#

U pár míst záleží na tom, jestli myslíš tu budovu, nebo účel, ke kterému slouží. Se členem mluvíš o konkrétní stavbě, bez členu o činnosti, která se tam odehrává.

Stejně bez členu jdou i jména jazyků, vyučovacích předmětů, svátků, ročních období a měsíců: Christmas, winter, September, maths.

Nejčastější chyby#